Co je to lékařský dehet
Lékařské dehty vznikají procesem karbonizace (méně přesně suché destilace) organických látek, jako je dřevo, uhlí nebo živice. Obsahují tisíce chemických sloučenin, zejména polycyklické aromatické uhlovodíky, fenoly a jejich deriváty.
Kamenouhelný dehet se začal systematicky používat v dermatologii již v 19. století, přičemž léčebné využití dehtu bylo známé už ve starověku. Ve 20. století se proslavila zejména Goeckermanova metoda, kombinující dehet a ultrafialové záření při léčbě lupénky.
Ačkoliv jsou dehty získávány z přírodních zdrojů, nelze je automaticky považovat za bezpečné „bio“ produkty – jejich účinky i rizika závisí na typu a koncentraci.
Základní dělení dehtů
- dřevné dehty
- kamenouhelné dehty
- bituminózní dehty
Dřevné dehty
Dřevné dehty obsahují zejména fenoly, krezoly, terpeny a naftalen. Jsou tekuté, slabě kyselé a špatně rozpustné ve vodě. Tradičně se využívaly pro své protisvědivé, protiplísňové a antimikrobiální účinky.
V současné české dermatologii jsou považovány spíše za zastaralé, mimo jiné kvůli riziku poškození ledvin při vstřebávání přes kůži.
Březový dehet
Pix betulae je červenohnědá viskózní tekutina používaná v nižších koncentracích u seboroického ekzému a ve vyšších koncentracích u chronické psoriázy.
Jalovcový dehet
Pix juniperi se využívá zejména u atopického a seboroického ekzému a lupénky ve vlasech. Často je kombinován s kamenouhelným dehtem v hotových přípravcích.
Bukový dehet
Pix fagi byl dříve používán k léčbě lupénky, dnes se uplatňuje jen výjimečně.
Tekutý dehet
Pix liquida je viskózní látka s vysokým obsahem pryskyřic, získávaná z jehličnatých stromů.
Kamenouhelné dehty
Kamenouhelné dehty patřily k hlavním lékům v zevní dermatologické terapii před érou kortikosteroidů. Vyznačují se antipruriginózními, antiseptickými a antiproliferačními účinky.
Jejich nevýhodou je fotosenzibilizace, iritační účinky, možné poškození ledvin a karcinogenní potenciál. V mnoha zemích EU jsou proto z léčby zcela vyřazovány.
Bituminózní dehty
Bituminózní dehty, zejména ichtamol, představují modernější a bezpečnější alternativu. Nevykazují karcinogenní ani fotosenzibilizační účinky a mají minimální iritační potenciál.
Ichtamol
Ichtamol (ichtyol) je hnědočerná viskózní látka rozpustná ve vodě a glycerolu. Má protizánětlivé, antiseptické a protisvědivé účinky.
Využívá se u lupénky ve vlasech, atopického a mikrobiálního ekzému, seboroické dermatitidy a rosacey. Běžná koncentrace je 2–10 %, vyšší koncentrace se používají u omrzlin a pyodermií.
Ichtamol do koupele
Ichtamol není vhodný pro přímé použití do koupele. Jedná se o topickou látku určenou k přímé aplikaci na kůži, nikoli k rozpuštění ve vodě.
Nejlepší způsob použití ichtamolu
- tenká vrstva na postižené místo
- překrytí sterilním obvazem
- doba působení 8–12 hodin
- aplikace 1–2× denně
Černá mast
Pod pojmem černá mast se skrývá buď ichtoxylová mast, nebo mast s peruánským balzámem. Obě jsou volně prodejné a používají se při kožních zánětech a akné.
Dehty a pigmentové skvrny
Kombinace dehtů a UV záření může vést ke vzniku pigmentových skvrn (melanodermitis toxica). Riziko se zvyšuje při slunění ošetřené pokožky.
FAQ – Často kladené otázky
Jsou dehty bezpečné?
Záleží na typu dehtu a koncentraci. Kamenouhelné dehty nesou vyšší rizika než bituminózní dehty.
Co je bílý ichtamol?
Bílý ichtamol (leukichtol) je odbarvená forma ichtamolu s lepší kosmetickou snášenlivostí.
Lze používat dehtové mýdlo denně?
Dlouhodobé každodenní používání se nedoporučuje, zejména při vystavení slunci.
Pomáhá dehtová mast na lupénku?
Ano, zejména u chronických forem, ale vždy s ohledem na rizika a pod lékařským dohledem.
Existují moderní náhrady dehtů?
Ano, zejména ichtamol a leukichtol jsou považovány za bezpečnější alternativy.
Kdy se dehtům vyhnout?
Při těhotenství, u dětí, při rozsáhlém postižení kůže a při plánovaném slunění.
