Biologické hodiny
Během života prochází lidské tělo různými etapami. Víte, co se děje v organizmu když je nám 20, 30 a nebo 70 let? A proč někdo ve čtyřiceti vypadá o dvacet let starší a naopak, někomu byste v padesáti hádali o deset let méně? Jinými slovy – všichni stárneme rozdílným způsobem, ale za mnohé si můžeme i sami. Někteří vědci se domnívají, že organizmus je jen živá schránka pro přenos a odevzdání genetické informace našim potomkům a naše pocity a touhy jsou jen vedlejším „neužitečným“ produktem. Což znamená, že pro naši planetu je důležité jen zachování života. Není právě tohle důvod, abychom si život opravdu užili?
Od narození, přes adolescenci až 20 let
Zdravotní stav: Člověk roste nejvíce v prvních týdnech či měsících života. Za pouhých 9 měsíců v těle matky vyroste plod z miniaturních rozměrů do délky zhruba 40 cm. Dalších 20 let roste lidský organizmus až do dospělosti, vyvíjí se, formují se jeho charakteristické črty a dospívá i psychicky. V dětském věku nabírá zkušenosti, kopíruje chování v rodině, u kamarádů a vytváří si sociální chování. Malé děti jsou si poměrně rovné a liší se hlavně anatomicky, nejsou mezi nimi však rozdíly v síle, výšce nebo výrazně ve vzhledu. Tyto odlišnosti se začínají prohlubovat až později, v období dospívání – nejen rozdíly fyziologické, ale také psychologické.
V období adolescence dospívají reprodukční orgány a dochází k prvním poznáním opačného pohlaví. Je to období získávání prvních skutečných životních zkušeností. Ve čtrnácti je již z dívky mladá slečna, má jednu nebo dvě dobré kamarádky, výrazně se jí „zapalují“ lýtka a v roli jakési Lolitky může být zajímavá i pro zralejšího muže. Kluk je v tom věku stále ještě především klukem. Má svá odřená kolena a svou partu. Za emoce se spíše stydí, jejich projevy nahrazuje často hlučnou obhroublostí a „svalnatými řečmi“. Rozdíl mezi pohlavími přetrvává i několik pozdějších let. Osmnáctiletá slečna je již biologicky zralou ženou, ale stejně starý dospívající chlapec si stále ještě spíše vymačkává „beďary“.
Věk do 25 let
Zdravotní stav: Člověk je na vrcholu svých sil, plodnosti a zdravotně bývá většinou bez obtíží. Pokud je však organizmus oslabený stresem, má sklony k zánětlivým onemocněním. Mládí je v plné síle a po fyzické stránce je člověk zralý, ale nemá ještě dostatek zkušeností.
Obecně je to v mnohém průlomové období - jsme mladí, krásní, nespoutaní, plní ideálů. V tomto období se rozevřené nůžky zralosti začínají postupně opět svírat. Přesto se obě pohlaví i v pětadvaceti letech ještě dost odlišují. U mladých žen, zvláště u těch, které rezignovaly na nějakou profesní ´kariéru´, již z dáli zaznívá touha po rodině. Ty prozíravé vědí, že mají už jen pár let na to, aby si bez větších problémů našly perspektivního partnera. Ty druhé nacházejí uplatnění v práci a realizují se. Mladý muž stejného věku je ve fázi, kdy si může plnými hrstmi užívat prvních plodů dospělosti – od poněkud nevázaného společenského života, až po milostná dobrodružství.
Věk kolem 30. roku
Zdravotní stav: Objevují se první viditelné známky stárnutí: doposud jemné vrásky se prohlubují, zpomaluje se metabolizmus, dochází k poklesu růstového hormonu, dochází k ochabování kontury těla. Přesto je člověk stále na vrcholu sil. Na odpočinek a relaxaci mu nezbývá čas a je skálopevně přesvědčen, že je stále mladý. Ať se nám to líbí či nikoli, třicítka je zlomový věk a především u žen v mnohém kritický. V rámci tématu o biologických hodinách dochází ke střetu názorů gynekologů a genetiků na straně jedné a psychologů na straně druhé...
PhDr. Petr Šmolka, renomovaný a uznávaný psycholog, si myslí, že úvahy na téma, co by ženy měly či neměly dělat s ohledem na věk, jsou poněkud nepatřičné. „Pokud už by ženy v tomto ohledu vůbec něco měly, pak mít děti ve chvíli, kdy se na to samy cítí a kdy vedle sebe zároveň mají partnera, se kterým by je chtěly a také mohly co nejlépe připravit na život. Pak je vcelku lhostejné, zda to bude o pár let dříve či později. Ona ´magická´ třicítka nemusí být zase až tak magická.“
„Kolem třiceti let se pro mnohé ženy tikot biologických hodin mění v hlasité dunění. Zvláště pak pro ty, které v dané chvíli neoplývají perspektivním partnerem, nastává fáze překotného hledání.“ Sděluje své bohaté zkušenosti doktor Šmolka. „Už nemohou popírat fakt, že kvalitních a věkově přiměřených, navíc právně a fakticky volných partnerů, jaksi nepřibývá. Naopak stejně starý muž stále ještě nemusí cítit potřebu se nějak osudově vázat. Má před sebou zhruba deset let pro budování profesní kariéry. Případnou rodinu někteří považují za jakousi pomyslnou ´kouli na noze´. O pár let později se názor zralého muže mění a dospívá racionálně k závěru, že je pomalu čas hnízdění".
Věk kolem 40. roku
Zdravotní stav: Fyziologicky dochází k poklesu hormonu mládí (DHEA), člověk se mění po tělesné stránce a začíná převažovat tuková hmota nad svalovou. Oslabuje se imunitní systém, člověk je více unavený, náchylnější k onemocněním. Snižuje se ostrost vidění, u žen odchází chuť a začíná pozvolné ubývání na výšce zhruba o centimetr každých 10 let. První viditelné změny by měly být výzvou k dodržování zdravého životního stylu a nezanedbání žádných příznaků nemoci. Oslabující se organizmus se může projevovat častějšími nemocemi v období zvýšených fyzických nároků. Přílišné přepínání vede k předčasnému stárnutí, u mužů není výjimkou ani infarkt či mrtvice.
Je to etapa zralého věku, kdy čerpáme ze všestranné celoživotní praxe, po které následuje období stárnutí, předávání zkušeností a bilancování vlastního života. Čtyřicítka bývá pro ženy někdy věkem ne vždy příjemného bilancování a občas i první fází pochyb o vlastní věčné mladosti. Úspěšný, stejně starý muž má naopak pocit, že mu patří svět.
Pozdní mateřství ...
Na otázku k pozdnímu mateřství, které je v současnosti moderní záležitostí, psycholog dr. Šmolka odpovídá: „Riziko nespočívá ani tak v posunu věku prvního mateřství, jako spíše v tom, že se jim poměrně výrazně snižuje šance nalézt si uspokojivý partnerský vztah. Má-li tedy třicetiletá profesně úspěšná žena perspektivního partnera, pak může bez většího rizika mateřství ještě chvilku poodložit. Pokud partnera nemá, pak riskuje, že jí bude hrozit osud ´čekanky´, čekající na to, zda se její vyvolený časem rozvede či nikoli. Chápu ale, že genetici a gynekologové budou mít jiný názor a odklad dětí budou oprávněně vnímat jako rizikový, včetně zvyšujícího se rizika problémů s pozdějším otěhotněním. Tato rizika jsou tedy z části zdravotní a z části společenská a představují potíže s hledáním vhodného partnera. Pokud se však zdravotní rizika podaří překonat a třeba i ženě pár let po třicítce se narodí první dítě, pak žádné zvláštní nebezpečí nehrozí. Ona je většinou v situaci, kdy si své mateřství dokáže užít a vhodně spojit i s profesní kariérou. Ani děti již dnes nevnímají své poněkud starší rodiče jako nějaké geronty, za něž by se měly stydět. Protože ani jejich vrstevníci na tom nebudou jinak.“
Muži mají jisté biologické i společenské výhody v tom, že u nich se případná rizika pozdějšího rodičovství redukují hlavně na rizika sociální. Uživit a vychovat! Tedy pokud obejdeme případné potíže s potencí. Zde je však, naštěstí pro ně, pokrok vědy již tak daleko, že ani totální impotence nemusí být překážkou pokrevního otcovství.
Věk kolem 50. roku
Zdravotní stav: Tělesné změny jsou výrazné a proces stárnutí si více uvědomujeme. Ženy vstupují do období menopauzy, muži naopak do andropauzy, které představují pokles hormonů (testosteronu, progesteronu a estrogenu). Typickými projevy jsou poruchy nálad, přibývání na váze, poruchy sluchu, vidění, pocení, návaly. Také narůstá riziko onemocnění srdce a propuknutí diabetu. U mužů dochází k častějším poruchám erekce a onemocněním prostaty.
Menopauza vs. andropauza
O ženské menopauze se toho hodně namluvilo i napsalo a toto období už pro nikoho není žádné tabu. Pro ženu je to velmi těžké období, kdy ztráta plodnosti ji posouvá do další etapy tzv. babiček. Pro mužské publikum padesátiletá žena už není zajímavá z pohledu sexuálního objektu, mládí je tedy opravdu pryč. 50 let je však i pro muže zlomovým věkem, kdy přichází mužské bilancování. Muži začínají mít pocit, že padesátka je pro ně možná poslední chvíle, kdy by se mohli rozhodnout svůj život radikálně změnit. S hrůzou zjišťují, že kromě zvětšující se pleše mají mnohem horší handicap: selhávají sexuálně. Problém s erekcí je stále častější, to muže stresuje a stres navíc tento problém ještě zhoršuje. Ale vyčerpanému a vystresovanému mužskému organizmu ani viagra příliš nepomůže. Podlomené sebevědomí pak vede k tomu, že experimentují s vyššími dávkami viagry a riskují infarkt, mrtvici a nebo jiný vážný zdravotní problém.
Z hlediska zdravotního nás ale zajímá problém ´prostata´. K tomuto citlivému tématu jsme si přizvali specialistu, urologa MUDr. Karla Fraňka. „Onemocnění prostaty, tedy přesně nezhoubné zvětšení prostaty, je do jisté míry dáno opravdu ´biologickými hodinami´, tedy stárnutím muže a rozvojem hormonálních změn, které stárnoucí organizmus postihují. Samotné zvětšení prostaty nemusí dělat žádné obtíže a neznamená to ještě onemocnění. Velká prostata může být bez obtíží a naopak malá prostata může člověka dost potrápit. Sexuální poruchy jdou taktéž ruku v ruce s narůstajícím věkem, ale rozhodně neplatí, že pokud mám zvětšenou prostatu, jsem sexuálně vyřízený. Naopak poruchu erekce může mít i mladý muž se zcela normální prostatou. Je celkem pochopitelné, že sexuální výkonnost může s věkem klesat. Je potřeba vzít vyšší věk jako realitu a smířit se s tím, že mám vrásky, nezvednu stokilovou činku a v posteli nebudu předvádět totéž, co dvacetiletý pornoherec.“
A jak lze toto ryze mužské onemocnění léčit? „Při mírných příznacích zpravidla začínáme s léčbou léky.“ Sděluje své zkušenosti MUDr. Franěk. „Některé jsou na bylinném základě, jiné mohou negativně ovlivňovat sexuální funkce, jako finasterid. Další skupinou léků jsou alfablokátory, které tím, že uvolňují hladkou svalovinu v oblasti prostaty, mohou vést k vedlejšímu účinku, tzv. retrográdní ejakulaci. To znamená, že při orgazmu dojde k výstřiku semene do močového měchýře, při kterém má pacient normální pocitové vyvrcholení, pouze má strach z toho, že z něj nic nevychází“.
Druhou možností léčby je operace. Menší prostaty lze operovat endoskopicky, ty větší pak klasickou cestou. „Navíc při běžné operaci prostaty nejsou poškozeny žádné nervy, které by ovlivňovaly erekci. Odlišná situace je u operace rakoviny prostaty. To je jiný druh zákroku, při kterém může dojít k poškození nervů zajišťujících erekci. V tomto případě je statisticky prokázaná častější porucha erekce než u běžných operací prostaty“, dodává doktor Franěk.
Věk kolem 60. roku
Zdravotní stav: Zvyšuje se riziko onemocnění ohrožující pohybový aparát. Za zmínku stojí především osteoporóza, která ohrožuje především ženy, ale nevyhýbá se ani mužům, dále osteoartróza, diabetes kardiovaskulární a degenerativní onemocnění, projevují se také problémy s chrupem a dásněmi. Pokračuje úbytek hormonů a tělesné změny.
Životní styl, jakým jsme doposud žili, má výrazný vliv na toto období. Především u nás přetrvává trend, že šedesátiletý člověk je již starý a jediné co mu zbývá, je odpočinek. Naproti tomu se u našich zahraničních sousedů lidé v podobném věku věnují aktivnímu odpočinku, cestují, užívají si života a mnozí jsou stále pracovně aktivní. O sexuálním soužití ani nemluvíme. To, co je u nás stále tabu, je v západních zemích zcela normální záležitost. Domněnka, že sex končí v padesáti letech, je opravdu velký nesmysl, což potvrzuje i doktor Franěk: „Mám také pacienty mezi 60-80 lety, kteří jeví zájem o léky na erektilní dysfunkci a chtějí tento problém řešit. Starší generace mužů trpí obvykle větším studem, řada z nich má problém s mladší milenkou nebo druhou partnerkou, která je mladší a muži zde sexuálně selhávají. Pokud nemají vážně nemocné srdce nebo nejsou čerstvě po mrtvici či infarktu, můžeme jim obvykle medikamentosní léčbou pomoci“.
Věk kolem 70. roku života a více
Zdravotní stav: Je to období, kdy opravdu musíme být na sebe opatrní, neznamená to však, že je člověk ještě ´odepsaný´. Potíže dělá obvykle pohybový aparát a dochází ke zlomeninám hlavně vlivem osteoporózy. Snižuje se plicní kapacita, a proto je pohyb i v tomto věku velmi důležitý. Pokud se neřídíme heslem ´střídmost ve stravě´, pak se obvykle zakulacujeme, pohyb je stále více problematicky a bolestivý. Ubývá svalová hmota , později se také objevuje nechutenství, dále poruchy prokrvení některých orgánů – ateroskleróza cév a následně i problémy s mozkovými funkcemi (Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba, demence atd.). Snižuje se také schopnost žít sexuálně. Poměrně výrazným a častým problémem jsou poruchy spánku a snížená tvorba hormonu melatoninu.
A co říct na závěr?
Pamatujte, že není ani tak důležité žít 100 let, ale důležité je prožít život plnohodnotně a dožít se vysokého věku při dobrém zdraví. Proces stárnutí je přirozenou součástí života a tak to zkrátka musíme brát. Vždyť konec konců, stárneme už od narození. Na poslední otázku, do jaké míry je rozruch kolem "biologických hodin" u žen i u mužů jen hysterie a kdy se začít obávat jsme se zeptali obou odborníků zároveň. „Nemyslím si, že je to jen hysterie.“ Vyjadřuje svůj názor psycholog dr. Šmolka. „Podstatné ale je, aby se nám podařilo ty hodiny správně nastavit. Aby se ani příliš nepředcházely, ale ani příliš nezpožďovaly.“ Názor urologa je v podstatě stejný, jen je vyjádřený jinými slovy. „Biologické hodiny se určitou měrou skutečně podílejí na funkčnosti organizmu. Tedy stárnutí mužů v důsledku rozvoje hormonálních změn, které stárnoucí organizmus postihují.“
Připravily: Mgr. Jana Fábryová a Zuzana Alexa Hájková, redakce
Velký dík patří odborníkům, kteří poskytli pro realizaci tohoto článku cenné rady:
PhDr. Petr Šmolka
• psycholog
• Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy v Praze
• autor mnoha odborných článků a knih
MUDr. Karel Franěk
• urolog
• vedoucí lékař uro-onkologické ambulance Oblastní nemocnice v Příbrami
• člen Evropské urologické společnosti